Reguluju, reguluješ, regulujeme a všichni! Raz, dva, tři a jedeme!

Jako by se svět propadal do propasti vyšší moci. Co tím myslím? To že se opět svět začíná dopouštět chyby přenosu zodpovědností z jednotlivců na jakési vyšší moci. Státy, unie či bůh to jsou vše berličky, které společnost potřebuje, ale jejich pozice v životě člověka by měla být omezena, resp. jejich existence by neměla znamenat změnu přirozeného chování jednotlivce. Co by na to řekli v Turecku po nynějším zákazu kouření?

 Je to právě lidská přirozenost, která ve výsledku vede k odpovědnosti a schopnosti lidstva akceptovat určité změny. Protože jakmile jsme podepřeni některými z těch berliček příliš, naše mysl či tělo začnou ztrácet svojí přirozenost a tím degenerují. Každý to zná a přece jedna z těch základních pravd nechce být pochopena. Je možná skrytá v jisté rozmanitosti světa. 

Na trochu méně obecnou notu bych tedy dodal, že v nynějších těžkých časech bují v politice, resp. v politické ekonomii a dalších touha po utržení nějaké té moci navíc. Větší regulace, kontrola, restrikce atd. Každá jedna další přináší do tohoto světa větší nesvobodu. Je to prostor pro korupci. Je to prostor pro rozdělování moci mezi skupinu lidí. Je to prostor pro byrokratizaci.

Jeden velmi moudrý, ačkoliv mnohými z apologetie obviňovaný, politik a ekonom eklektik Fréderic Bastiat sepsal a zformuloval myšlenku důsledků, které jsou a nejsou vidět v knize „Co je vidět a co není vidět“. Měla by to být z mého pohledu povinná četba už na střední škole. Bastiat upozorňuje na to, že jsme-li svědky určité události, ať už v ekonomii, tak i v jiných situacích, je pro plné pochopení důsledků události, třeba se dívat ne jen letmým pohledem na viditelné výsledky, ale přemýšlet o tom co přinese tato událost jakoby mimoděk.

Jak to souvisí? Řekněme, že viditelným důsledkem vyšších daní je nárůst množství peněz ve státní pokladně a z toho vyplívající větší přerozdělování prostředků. Méně viditelné je menší množství peněz pro investice z pozice soukromého sektoru. Soukromý sektor je vždy efektivnější než stát, co se týče investic, protože soukromému subjektu jde o co největší zisk, který získá, pokud se bude snažit být co nejefektivnější. Ergo vyšší daně jsou ve všech svých důsledcích omezující svobodu i rozvoj společnosti.

Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, ale pointa je jasná. Není pochyb o tom, že tyto liberální myšlenky dostávají v krizi tvrdě do těla, a proto je nutné se o tom zmiňovat a pobízet zdravý rozum v každém člověku, aby se nenechal zmást mediální a politickou masáží. Vše již bylo vyřčeno a lidstvo se přesto nechává odvádět na scestí a zapomíná se učit ze své historie. Byl bych nerad, kdyby se lidstvo probralo do ultra regulovaného světa a bojovalo zase o svojí svobodu. Nebo je to jen další z cyklů, který nás má neustále připravovat o svobodu a zase nám jí vracet?