Populační zákon neplatí. Triumf laissez-faire a Rakouské školy.

Krásnou ukázkou funkčnosti laissez-faire a spontánních řádů je vyvrácení populační teorie T. Malthuse vývojem dějin a tedy i populace. Bez větších zásahů státu se tento „problém“ vyřešil. Je to také rána do řad socialistů.

Populační zákon tvrdil, že populace roste a poroste geometrickou řadou, zatímco množství statků poroste řadou aritmetickou. Výsledkem byly chmurné vyhlídky na budoucnost a především zánik klasické ekonomické teorie (tzv. ponuré vědy/dismal science).

Malthus a další klasici (zdánlivě paradoxně příznivci laissez-faire) si trochu v zajetí doby, ale neuvědomovali několik faktorů. Vývoj technologie a navíc také schopnost spontánních řádů. Lidé si měli s větším bohatstvím „pořídit“ více potomků. Tato teorie byla vývojem postavena na hlavu. Dnes už víme, že lidé, kteří více vydělávají, mají zpravidla méně času na rodinný život a preferují tak nemít děti alespoň do určitého věku, zatímco lidé s nižšími příjmy děti mají dříve a ve větším počtu. Opomeňme Brangelinu (Brad Pitt a Angelina Jolie), kteří i přes své monstrózní příjmy mají adoptované 3 děti a také 3 biologické.

Ve vyspělých ekonomikách se stabilní společenskou situací to platí tuplem. Odtrhneme-li tyto země, populace stále roste relativně rychlým tempem, ovšem zdaleka ne geometrickým.  Je evidentní potřeba vyspělých a relativně svobodných zemí pro snížení populačního nárůstu.

Je to už několikátý historický důkaz funkčnosti laissez-faire. Rakouská škola zde sbírá také body svou schopností popsat tyto problémy pomocí spontánních řádů.