Kapitalismus v krizi? Opravdu? Ne, kapitalismus není v krizi. Dnešní společnost totiž s kapitalismem nemá nic společného. V krizi jsou vlády a jejich socialismus!
Žijeme v kvazi-kapitalistickém zřízení, které je opravdu v krizi. Ve většině vyspělých zemí je až 50 % ekonomiky řízeno státem, kapitalismus v nich funguje napůl se socialismem. Je to ona třetí cesta, kompromis. Jenže v tomto kompromisu se ztratila pravidla kapitalismu.
Dnes selhávají vlády. Jsou zadlužené nad únosnou míru. A do těchto dluhů je stáhnul kapitalismus? Ne, byl to sociální stát (stát blahobytu) a představa, že už bude jen dobře a vše bude nekonečně růst. Byl to kolektivistický přístup k lidským právům. Byl to neúměrný nárůst síly zájmových skupin. Kapitalismus stál na právech jednotlivců, na tolerování svobody jejich činnosti a činnosti jejich ducha, na spontaneitě společenského vývoje a vytváření pravidel. Na těchto principech stál zvrat v lidských dějinách, rozmach vědeckého pokroku a výrazné zlepšení životní úrovně, troufám si tvrdit všech společenských tříd. Euroatlantická civilizace nevzkvétala na principu veřejného blaha a kolektivních práv, ba naopak vzrostla s nárůstem tolerance jednotlivce. Dnešní svět může být jiný, ale to neznamená, že v něm má kapitalismus selhat, neboť jeho principy platí bez ohledu na dobu. Jejich platnost dokonce vzrůstá s komplexitou společnosti. Svoboda jednotlivce má ve všech dobách stejnou hodnotu. V dobách, kdy se toto začalo zpochybňovat, se začaly tvořit základy totalitního státu. Když byl základní kámen kapitalismu otesán, zbyla nám jen cesta do otroctví.
Tuto cestu si vytyčil každý, kdo byl a je příliš netrpělivý před dalším a dalším bohatstvím a před progresí všeho druhu. Každý volič, který si nechal líbit vlády, které mu přinášely zdánlivou prosperitu skrze dluh a na úkor budoucnosti a dalších generací. Každý, kdo si neuvědomil zhoubnost takovéto domýšlivosti, že můžeme řídit společnost a když ne úplně tak alespoň napůl. Všichni, kteří se odklonili od ctění osobní svobody a od její ochrany ať už byla vlastní či cizí. O své iluze jste Vy všichni bojovali velmi dlouho, a čím déle jste bojovali, tím více jste svoje iluze přijímaly a rozšiřovaly a tím větší zpětný úder si sami na sebe přivolali.
A dnes v Davosu intelektuálové a elity světa debatují o kapitalismu, aby prohloubily naše iluze? Vždyť kapitalismus je na konci s dechem, avšak nikoliv protože by sám selhal. Nezvládá však táhnout těžké závaží socialismu na svých zádech. Je to lokomotiva, na kterou se neustále napojují další a další vagóny. Otázkou tudíž není, co udělat s kapitalismem, nýbrž co udělat s těmi vagóny, které odpojit, a které nechat být. Co udělat se socialismem, který užírá prosperitu a svobodu. Jak se vrátit zpět ke kapitalismu?
Namísto vytváření ideálních podmínek pro rozvoj prosperity, svobody a bezpečnosti jednotlivce jsme mu začali více nařizovat a zakazovat. Co takhle se vrátit k vytváření ideálních podmínek pro kapitalismus? Co třeba zkusit přestat žít na dluh a na úkor druhých? Co třeba přestat diktovat lidem, jak se mají chovat a jen omezit jisté deviace? Co kdybychom se omezili na ochranu svobody jednotlivce a na jeho bezpečnost a zanechali sociálního inženýrství a řízení společnosti? Prostě bychom nastavili rámec a nechali jednotlivce, ať tvoří.
„Ze státu dělalo vždycky peklo na zemi to, že se člověk pokoušel udělat si z něho nebe.“ - F. Hölderlin
