Přejme ČSSD úspěch a vítězství Michala Haška a spolu s ním moderní liberální levicové politiky. Především to však přejme českým pravicově smýšlejícím občanům. Hašek je mnohem větší naděje pro opravdovou pravicovou politiku nežli bychom si mohli myslet.
Neexistuje žádná záruka, že se zvolením M. Haška změní někdy velmi zatuchlá politika sociální demokracie, ale existuje jistá naděje, že by tento krok užšího členstva ČSSD mohl vést ke změně nádechu a směru jediné potenciálně státotvorné vlády-schopné levice, obzvláště je-li oponentem Bohuslav Sobotka.
Modernizace české sociální demokracie by mohla vést k vytvoření prostotu pro opravdovou pravicovou politiku, ale také k velkému poklesu síly pravice. Tedy růst kvality na úkor kvantity. Jenže k čemu je kvalitní pravicová politika, která nemá vyjádření u moci? K budování pozic, k udržení a respektování jistých hodnot a k udržení levice a státu na uzdě.
Situace je vážná. Česká politická scéna postrádá jasně čitelnou pravicovou ale i moderní levicovou politiku, a tak tyto pozice střídavě využívají strany, které se nominují pravicovými. (nominální pravice) Pokud by se povedlo tyto pozice obsadit jasně definovanou levicovou stranou, vytvořil by se prostor pro reálnou nikoliv nominální pravici.
Stejně jako na běžném trhu produktů se ale i na politickém trhu projevuje nabídka a poptávka. Jak víme, obě se navzájem ovlivňují a mají různě navrch, podle situace. Doposud jsem mluvil o nabídce. Je ale v české společnosti poptávka po levicové politice Blairovského typu? Je česká společnost dostatečně nazrálá a projeví se poptávka efektivně do nabídky? Za současného rozpoložení, kdy v podstatě nominální pravice provádí moderní levicovou politiku, je očividné, že lepší otázkou je, jak moc je česká společnost rovnostářská a je zde poptávka po reálné pravicové politice?
Žádná odpověď zřejmě nezmění nic na tom, že kvalitnější česká levice, by byla přínosem pro celou společnost a transparentnost politického spektra. Existují však pohledy, které přecházejí tradiční pravo-levé vidění světa a politiky. Je toto naše budoucnost? Budoucnost demokracie?
Je naděje na změnu v ČSSD a ve společnosti jen slaboduchým optimismem?
