Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zdravotnictví vyléčí jedině trh

23. 01. 2011 22:00:00
Zdraví je zboží. Lékaři nejsou privilegovaná skupina. Pacienti by neměli být rukojmí. Zde jsou 3 věty, které by měly rezonovat v hlavách „vydírajících“ lékařů. Proč by Petr Nečas neměl ustupovat ani o píď?

Zdraví jako komodita a lékaři jako zájmová skupina

Zdraví je komodita na trhu. Pokud si nepřiznáme tuto základní myšlenku, tak ani nemůžeme pokračovat. Lékařská péče není zadarmo. Bohužel „trh se zdravím“ je převážně v rukou státu a zřejmě i proto jsou platy lékařů nedostačující. Lékaři by měli spíše tlačit na odstátnění lékařské péče, nemocnic a pojištění, ovšem výpověď je také legitimní prostředek tlaku na zvýšení mezd.

Nyní proč jsme mluvili o zdraví jako komoditě? Protože lékaři se domáhají jakési spravedlivé mzdy. Jenže spravedlivá mzda neexistuje, protože se nedá definovat, co je spravedlivé objektivně. Subjektivně to lze, ale vždy pouze z pohledu jedné osoby. Spravedlivou mzdou se zabývala filosofie, a až ekonomie od tohoto upustila a zjistila, že spravedlivé mohou být maximálně podmínky vyjednávání o mzdě nikoli však mzda samotná. Naštěstí existuje tržní systém, který mzdu určuje a ačkoliv o ní nemůžeme říct, že je spravedlivá, alespoň víme, jak se taková mzda utváří a že to rozhodně není jednostranný proces. Určuje-li mzdu stát, je to formou vyjednávání tripartity, ale také prostým nařízením vlády. V takovém procesu se utváří zájmové skupiny a jednou z ní jsou lékaři, kteří díky své organizovanosti a společenskému statutu mohou v podstatě tyranizovat společnost. Tento proces se nazývá tyranie statu quo a je běžným projevem demokratického společenského uspořádání. Vyjednávající lékaři mají navrch nad svým okolím a jejich vyjednávací pozice jim může poskytnout vyšší než tržní mzdu. Jenže jediná mzda, která je hodnotově neutrální, je právě ta tržní. My ovšem nemůžeme kvalifikovaně říct, jaká je tržní mzda v ČR a tak se lékaři obrací na mzdy v okolních státech. Tato analogie je ovšem mylná a nesprávná, protože trh v okolních státech je naprosto jiný, resp. tam nemusí být tržní mzdy. Jsou zde jiné ceny vzdělání, jiné vyjednávací pozice, jiné obětované příležitosti. Proto jediným způsobem, jak zjistit cenu práce lékaře na našem území, je privatizace zdravotnictví jako takového. Privatizace sebou však nese náklady, které by mohly dopadat především na lékaře, jako je například ztráta zaměstnání pro některé z nich. Je logické, že i lékaři se mohou bát trhu, protože by mohli ztratit svojí státem určenou výsadní pozici. Požadovat mzdy z okolních zemí je tedy scestné.

Privilegium lékařů a utrpení pacientů

Lékaři jsou pravděpodobně ve společnosti nejváženější skupinou obyvatel. Je to logické, protože dnešní společnost si na vrchol svých priorit a hodnot postavila právo na život a tím pádem i odvozenou zdravotní péči. I ekonomie staví zdraví a život do popředí a to teorií lidského kapitálu, která v podstatě říká, že investovat do zdraví, vzdělání a do dalších lidských atributů je jedna z nejvýnosnějších investičních aktivit, jakých se můžeme dopustit. Na druhé straně ekonomie říká, že pokud bude cenu chleba nebo elektřiny určovat stát a nikoli trh, tak to způsobí neefektivnost, pravděpodobně nedostatek nebo přebytek chleba a elektřiny a tím pádem další problémy, jako jsou příliš nízké nebo vysoké mzdy v odvětvích aj. Je-li zdraví stejné - na trhu obchodovatelné - zboží jako chleba nebo elektřina, budou efekty státního řízení stejné. Je-li investice do lidského kapitálu tak výnosná, neměli bychom chtít, aby byla řízena co nejefektivněji, ergo tržně? Zřejmě ano. Ve společnosti však nepanuje objektivní hledisko ale hledisko subjektivní, které většině říká, že zdraví vlastně zbožím není. Lapidárně řečeno je nekalé vydělávat na nemoci či úrazu druhého. To je ovšem špatné pojetí. Uvědomme si, že není vyděláváno na nemoci, ale na investici do zdraví! Lékaři by mohli v tomto pojetí být privilegovanou skupinou, ovšem její privilegovanost je v dnešní společnosti značně zkreslená a především institucionalizovaná státem.

Pacienti jsou v této situaci drženi jako rukojmí a nemají žádnou vyjednávací pozici. Může je reprezentovat politik, který bude chtít získat jejich hlasy. V našem případě by mohli zájmy pacientů hájit členové vlády, kteří se svým voličům, tedy i některým pacientům „zavázali,“ že budou rozpočtově odpovědní. V tržním prostředí by byli pacienti součástí procesu utváření mzdy lékaře. Prostě by volili podle kvality a ceny, tím by dali signál, jakou mzdu si mohou lékaři vyplatit. V současném systému mají pacienti v podstatě svázané ruce. Lékaři mohou odejít do jiného zaměstnání či do jiné země, pacienti mnohdy příliš na výběr nemají. Je toto morální, opravdu jsou lékaři něco víc než jejich pacienti? Nelze připustit, aby vláda tolerovala takovéto chování lékařů, protože by vytvářela strašlivý precedens. Precedens, který by ukazoval, že je možné si vymáhat kompenzace na ostatních spoluobčanech v jakýchkoliv dobách, bez ohledu na okolnosti.

Quo vadis, zdravotnictví?

Jedním z opravdu systémových opatření, které nás může zbavit těchto problémů, jež řešíme dnes, je odstátnění zdravotnictví. Takřka každý rok se setkáváme s dalším ministrem zdravotnictví, který má centrálně plánovat to, co by nejlépe řídil trh. Důkaz, že centrální plánování nefunguje, jsme již dostali, jak dlouho si budeme ještě lhát, že někdy centrální plánování funguje a jindy ne?

Petr Nečas a Leoš Heger musí ustát současnou situaci a začít problematiku zdravotnictví řešit systémově. Nikoli regulačními poplatky, nikoli škrty a změnami ve mzdách. Jde totiž o mnohem víc než jen o cenu práce lékaře.

Publikováno v Lidových novinách 28. 12. 2010.

Autor: Adam Ábelovský | neděle 23.1.2011 22:00 | karma článku: 40.61 | přečteno: 7558x

Další články blogera

Adam Ábelovský

Trójský kůň pravice

Donald Trump, Marine Le Pen, AFD, UKIP (Brexit) a další reprezentanti úspěšné pravice v největších zemích západu jsou pro mnohé strašákem dneška, ukázkou extremismu na straně lidskoprávní a ohrožením demokracie.

6.3.2017 v 9:59 | Karma článku: 9.35 | Přečteno: 510 | Diskuse

Adam Ábelovský

Evoluční pauza

Někdy se prostě stane, že nechcete nic říkat nebo psát a raději budete poslouchat, číst, dívat se kolem sebe a přemýšlet. Šum, který je kolem nás a rozlazuje soustředění, se postará o neschopnost uvažovat více do hloubky.

25.2.2017 v 17:50 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 225 | Diskuse

Adam Ábelovský

Děkuji

Při všem tom politickém aktivismu by se možná více slušelo mlčet, vzpomenout a poděkovat za tento úžasný svět.

17.11.2014 v 17:00 | Karma článku: 14.41 | Přečteno: 666 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Karel Ryšán

Návrat v čase

Číst noviny škodí vašemu zdraví. Například když čtenáře straší předpovědí, že automatizace a robotizace připraví mnoho lidí o práci. (A proto je nutno vítat migranty.)

24.6.2017 v 10:00 | Karma článku: 9.77 | Přečteno: 147 | Diskuse

Luboš Smrčka

Až realitní bublina udělá BUM!

Každá investiční bublina jednou splaskne, bouchne, vypustí se. To platí i o naší, české a především pražské bublině. Otázka není postavena tak, zda to nastane, ale jenom a pouze kdy se to stane a o kolik ceny poklesnou.

23.6.2017 v 8:02 | Karma článku: 22.34 | Přečteno: 1203 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Jak ze zdravé země vyrobit ohroženou

Možná jste to už taky slyšeli: Na českém realitním trhu už zase existuje cenová bublina. No – tentokrát to nevypadá jen na píárovou zprávu spojených realitních kanceláří. Tentokrát vysílá kouřové signály dokonce i ČNB

23.6.2017 v 8:00 | Karma článku: 46.65 | Přečteno: 9170 | Diskuse

Pavel Makovec

ČNB na „rybářských výpravách“

Při výkonu dohledu nad finančním trhem, využívá Česká národní banka (ČNB) stále více metody „rybářských výprav“, ale „velké ryby“ přitom nechává v klidu, včetně té největší...Ale o velkých rybách někdy příště, dnes jen o občanech.

22.6.2017 v 14:43 | Karma článku: 17.45 | Přečteno: 485 | Diskuse

Eva Mahdalová

Zelená energie ovládne svět: podívejte se proč

Jak to tak vypadá, tak zelená energie zapouští kořeny rychleji, než se původně očekávalo. Podívejte se na stěžejní důvody.

22.6.2017 v 14:19 | Karma článku: 8.11 | Přečteno: 732 |
Počet článků 99 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1904

Ctím liberální principy. Nemyslím, že vím nejlépe, co by měl, kdo dělat, nebo jak by měla vypadat kultura. Chtěl bych objasňovat některé myšlenky svobody.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.